Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Jarní Brno 31. 3. 2012

2. 4. 2012

Dlouho, dlouho jsem se rozmýšlela, na jaké závody půjdu jako první, a když jsem se konečně rozhodla, že to budou nějaké dvojzkoušky, objevila se na agiliťácké diskuzi nabídka od Pavly s Browny, že nabízí místo na sobotní část závodů Jarní Brno. Bylo to asi týden před závodem, muselo se to domluvit s pořadateli a nakonec jsme vlastně neušetřily na startovném ani jedna, ale dopadlo to tak, že jsem najednou byla přihlášená. Na oficiální závody. Kde se neběžela ani jedna zkouška. Které posuzoval rozhodčí, který měl letos pískat mistrovství světa. Na kterého přijela většina české agiliťácké elity, nějací Slováci a dokonce i pár závodníků z Polska. Hmph.

Nervózní jsem nebyla, protože to bylo celé dost narychlo a protože v agility si z případné diskvalifikace nikdo nic nedělá. Byla jsem zvědavá, jelikož to byly moje první oficiální závody s Bodiem, jak bude běhat v cizím prostředí, a hlavně KAM MI HO NAMĚŘÍ. Takže jsme v sobotu ráno vyrazili do zataženého a větrného dne.

Na Zetoru jsem se šla zaprezentovat. Samozřejmě byl problém s tím, že jsem nastupovala místo půlky jiného závodníka, takže se musel shánět vedoucí akce kvůli doplacení rozfílu ve startovném a tak. Nemluvím o tom, že jsem pak čekala, až mě zavolají na měření psa, jenže jsem čekala na jiném místě, než oni volali... Takže se pak kvůlivá mně musela shánět paní rozhodčí a opožděně přeměřovala prcka. Bodie se pod měrkou zase kroutil jak žížala, takže i po opakovaném měření mu Lenka Pánková naměřila 33,5 cm. Říkala jsem jí, že na výstavě měl vždycky 35 cm a o chlup víc, ale ona na to, že tohle není výstava a tady nemá být našponovaný. Takže jsme byli oficiálně zařazeni do kategorie SMALL, kde odteď budeme soupeřit s čivavkama, jorkšírkama a jezevčíkama.

Ještě se nemůžu nezmínit o počasí. Zetorákům to teda nevyšlo, celý den bylo zima, zataženo, poprchalo a šíleně foukalo. Kolem parkuru byly postavené stany jeden vedle druhého, a většinu z nich museli majitelé ještě přidržovat, aby je to neodneslo. My jsme stan měli zatím jenom objednaný, takže jsem musela vystačit s prckovou boudou a nepromokavou plachtou... a cizími stany, za které jsem se schovávala před větrem. Aspoň nás to ale neodnášelo. A ještě jsem si inteligentně vzala jenom fleecovou mikinu, která neprofoukavá rozhodně není. (Poznámka pro příště: Vždycky, ale VŽDYCKY si s sebou sbalit něco šusťákového!) Jak jsem tam tak postávala a snažila se vestoje schoulit do klubíčka, tuhly mi svaly.

Pavlík nás sice přivezl, ale když viděl to počasí, tak prohlásil, že jede honem sehnat nějaký stan, abysme ho měli TEĎ, a odjel i s mým čajem a sušenkama... no a pak jsem mu telefonovala, ať zůstane doma, protože by se mnou jenom zbytečně zmrzal. Ale jak jsem byla ráda, že nakonec přijel i s mou zimní bundou! :-)

Co se týče konkurence, bylo nás v kategorii small 42 a my jsme startovali jako čtvrtí. Takže po prohlídce jsme měli tak akorát čas se jít nachystat ke startu, což znamenalo, že venčení jsem musela naplánovat na ještě dřív... Navíc se pořadatelé rozhodli, že vchod do prostoru parkuru bude na jedné straně a východ z parkuru na straně druhé, takže to zase vyžadovalo vymyslet strategii rozložení hraček... Při prvním parkuru jsem to nevěděla, ale pak už jsem si hračku nachystala do cíle (přivázala na plot, aby ji vítr neodnesl...) a měla pro Bodáška pohotovou odměnu.

No a teď už k agility. Pan rozhodčí Kees Stoel stavěl parkury, kde byla pro mě spousta náročných věcí - proplétání mezi překážkama, těžké náběhy do slalomu - ale aspoň jsem pochopila, proč na tréninku neděláme jednoduché běhavé tratě: protože na závodech nebudou! Zajímalo by mě, jaký parkur by pan rozhodčí postavil pro A1. Jo, a taky má nějak rád natažené tunely - na rozdíl od mě! Nesnáším, když pošlu psa do tunelu, a on je z něho venku ještě dřív, než já jsem v půlce. Taky se mi to vymstilo hned v prvním běhu - jumpingu 1 - kde Bodie prolítnul tunelem a vlítnul hned do druhého, než jsem ho stačila stočit doleva na překážku. Já vím, běžela jsem po špatné straně, málo jsem křičela, kvůli tomu měření jsem stihla jen poslední 3 minuty prohlídky a tak vůbec... Takže první běh - DIS. Přesto jsem s ním spokojená, protože všechny ty těžké proplétané věci jsme zvládli suprově a Bodie běžel s radostí. Dokonce zvládnu i cizí látkový tunel - i když mu chvilku trvalo, než se z něho vymotal. Po doběhnutí jsem zjistila, že mě vyhání z parkuru na opačnou stranu, než mám věci, což bylo blbé, protože jsem prcka sice pochválila, ale už jsem ho neměla čím odměnit. Navíc jsem musela obejít celý parkur, než jsem se dostala k odloženým věcem. Ale Bodie na mě nezanevřel :-)

Na druhý parkur - agility - se čekalo nekonečně dlouho, protože se startovalo v pořadí S-M-L, L-M-S, S-M-L. V mezičase jsem prcka vytáhla z búdy, kde byl schovaný před větrem a celým světem, a vyzkoušeli jsme si zetorácké záchranářské překážky a revír na jednu zástěnu. To nás zahřálo oba. Potom jsem šla na prohlídku parkuru s ostatníma smallíkama. Uvědomila jsem si, že už jsem úplně zapomněla, jak jsou prohlídky parkurů nepříjemné, když se tam motá tolik lidí :-) A hlavně všichni ti „guruové“, kteří radí svým ovečkám, kde přesně mají stát a jaký pohyb mají udělat... V tomto parkuru nás čekaly všechny tři zónové překážky a ošklivý náběh do slalomu a výběh z něho, pak taky nějaké proplétání a tunel pod kladinou. Kromě toho, že jsme se s prckem trošku zamotali za slalomem (tam to asi ani jinak nešlo, motali se tam všichni), se prcek ještě trochu zarazil na houpačce, kde se tak strašně snažil na zóně, že tam stál asi tři sekundy, než mi zareagoval na „pojď“ :-) Podobně pak na kladině. Taky jsem slyšela, že kopnul do nějaké tyčky, ale nakonec asi nespadla, takže jsme skončili s trestnými body za čas na 17. místě. To je v první polovině!

Zavolala jsem Pavlíkovi, aby přijel, že už poběžíme jenom jeden parkur. Jenže než se přestavila trať, trvalo to, a pak ještě rozhodčí šel na oběd a nás nahnali na prohlídku všechny dohromady s tím, že na to máme půl hodiny, takže Pavlík přijel včas, aby nás viděl. Jumping 2 měl náběh do slalomu středně těžký, taky tam byl roztažený tunel a proplétačky, ale Bodie se s tím vypořádal přesně podle mých představ a doběhli jsme hezky bez chybičky, dokonce i do času jsme se vešli a vyneslo nám to 6. místo! Je pravda, že jsme byli poslední bez trestného bodu, takže s rychlostí to nemáme slavné, ale stejně - na prvních závodech? mezi elitníma závodníkama? To je přece super!

Sbalili jsme věci a šli jsme je dát do auta, uložili jsme tam nakonec i prcka a dali si v kantýně řízek se salátem. Potom jsme počkali na výsledky, jestli jsme náhodou něco nevyhráli - naštěstí ne :-) protože se strhnul liják, takže se snad prý zrušil i poslední běh. Já jsem si ještě vyžádala odložený očkovák a jeli jsme domů - zmrzlí, unavení, ale spokojení!

 

Náhledy fotografií ze složky Jarní Brno 31. 3. 2012