Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Jak jsme vybírali štěně

20. 4. 2010

V prosinci 2009 můj milovaný Muffy prodělal mrtvici, kterou sice zvládnul se ctí, ale donutil mě uvědomit si, že není nesmrtelný. V lednu 2010 jsem se tedy rozhodla, že si k němu pořídím štěňátko, dokud je ještě čas. Všichni říkají, že díky prckovi ten starý pes vždycky ožije... a to jsem chtěla.

Byla to pro mě nová situace, Muffyho jsme vybírali náhodně (a že to byla náhoda šťastná...), ale u druhého pejska jsem chtěla všechno promyslet. Začala jsem tedy prohlížet stránky chovatelských stanic malých černostříbrňáčků - o plemeni jsem nikdy nepochybovala - abych vybrala tu pravou, dokonalou. Byl to náročný úkol. Černostříbrňáčci se chovají buď na výstavy, nebo jako „společníci“, chovatel má spoustu fen, které brzy uchovní a pak už jen kryje, stačí mu jedna šampiónka na dvě až tři „velmi dobré“. Těch několik málo pracovních jedinců zase není zařazeno do chovu.

Po několika dnech (asi v půlce ledna) jsem narazila na stránky ch. st. „z Devonu“ paní Popelkové. A ejhle, fena zrovínka nakrytá, och, dokonce holandským psem... ale to nejdůležitější: fena je pracovně vedená! A má složené stejné zkoušky, jako můj Muffy! Několik dní jsem se ještě rozmýšlela, ale byla jsem hodně nalomená. Potom jsem napsala paní chovatelce mail, že bych si chtěla zamluvit štěňátko - pejska, přidala pár slov o tom, čeho jsme dosáhli s Muffym (aby viděla, že nejsem žádný tlachal), a hned se vyptala na to, jestli budou mít štěňata ocásek, za kolik je bude prodávat a čím je bude krmit. Paní chovatelka mi odpověděla, že jsem už druhý zájemce o pejska a že se mnou bude počítat.

30. ledna 2010 se Jenny z Agova dvora konečně narodila štěňátka - 2 pejsci a 1 fenečka. (Třetí narozený pejsek bohužel po porodu zemřel.) V té době už jsme se těšili s Pavlíkem na štěňátko, takže kdyby pejsci nebyli, byla jsem odhodlaná vzít si i fenečku. Týden po narození štěňat jsme ze spousty návrhů (nejvýznamnější byl asi Barnabus - Barney) měli vybrané jméno - Bodie, psáno jako Boyd z Devonu. V té době jsme také zavítali na brněnskou MVP a nakoupili tam potřebnou výbavu: textilní boudu s ocelovou výztuží, pelíšek, 15 kg Purina ProPlan Puppy Sensitive (Salmon and Rice), obojek s vodítkem a hračku. A byli jsme vybavení :-)

Když byl štěňatům asi měsíc a začala otevírat oči, přijeli jsem se na ně podívat do Blanska k paní chovatelce. Seznámili jsme se s matkou štěňat Jenny a její dcerou z minulého vrhu Anie (nesmírně nadšená do práce a vůbec všeho) a samozřejmě s paní chovatelkou, která nám padla do oka. Upřímně, docela jsem se toho bála, někteří pejskaři jsou mi nesympatičtí, ale s paní chovatelkou jsme se vlastně na všem shodli. No a samozřejmě jsme většinu času koukali na štěňátka - a snažili se určit, podle čeho si vybereme jednoho z těch dvou pejsků. Ten větší měl výrazné znaky, ten menší byl zase skoro celý černý a pořádný rváč. Takže jsme vybrali toho malého.

Za další cca měsíc jsme se jeli na prcky podívat znova, to už byli na zahradě, protože bylo hezky, a vzali jsme s sebou i Muffyho. Nejdřív chudáka našeho staříčka sejmula Anie, potom i Jenny, štěňata ho ignorovala a on je taky. Z těch batolících se černých kuliček se staly černé koule valící se z jednoho rohu zahrady do druhého, trhající skalničky a tahající naše vodítko - prostě zdravá štěňata ve správném stupni vývoje. Námi vybraný pejsek měl ocásek výrazně nakřivo... no dalo se to čekat, vždycky na tom vybraném je „něco“. Na trávě zapíchnutá ocelová cedulka na nášlap ke stopě štěňatům sloužila k masírování dásní. Než jsme odjeli, vlezl ten náš do květináče a, když jsem ho pak vzala do náruče, udělal BLEEE a z tlamy se mu vyhrnula hlína...

Na Velikonoční pondělí v podvečer jsme se do Blanska rozjeli znovu, tentokrát proto, abychom si toho svého přírůstka odvezli. Ze štěňat se stala neřízená torpéda běhající po domě sem a tam a tahající všecko možné. Paní chovatelka nám oznámila, že podle poradkyně chovu jsou v pořádku, podle veterináře jsou to osobnosti, že měli dravčíky, že ho mám česat a utírat mu po jídle vousy a spoustu dalších informací. Po srdceryvném loučení jsem Bodáška dostala do náruče, sedli jsme do auta a odjeli do Brna. A od té doby ho máme doma.

 

Náhledy fotografií ze složky Den 0