Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. mikulášský závod

13. 12. 2012

Po loňské odmlce (šla jsem závodit jinam) jsme se vrátili zase na VFU. Byla jsem zvědavá, jestli budu mít ze závodu stejně nemilé pocity, jako z toho předchozího. Dělala jsem si ale naděje, že to bude lepší, protože letos jsem tam měla aspoň někoho znát.

Na závod bylo přihlášených celkem skoro 60 lidí ve třech kategoriích. S Bodiem jsme byli v té nejvyšší - Závodníci. Bylo nás tam jen sedm, z toho Bodie jediný malý pes. A jelikož s námi závodily i holky, které posuzovaly nižší kategorie, měli jsme přijít na řadu až nakonec. V mezičase jsme si s Bodiem obešli stanoviště s extra cviky.

Vyhledání balónku - Pomocnice vzala naši hračku a odnesla ji schovat do křoví. Potom jsem Bodieho vyslala, aby ho našel a přinesl. Bodie hezky vyběhl po její stopě, ovšem těsně před křovím se zastavil, otočil se a vrátil se ke mně. Vyslala jsem ho znovu, ale on šel úplně na druhou stranu, tak jsem musela popojít blíž, blíž a ještě blíž. Teprve potom balónek našel.

Štěkání - Stopovalo se, jak dlouho trvá 10x štěknutí. Bodie se chytil hned po prvním povelu a trvalo mu to jen 8 sekund!

Odložení - Donesla jsem si podložku (desku s dekou), na kterou jsem Bodieho položila a poodešla. Potom pomocnice kolem něho 30 sekund chodila, 30 sekund poskakovala a výskala a posledních 30 sekund ho lákala na pamlsky a na hračku. Bodie se držel moc dobře, jenom když pomocnice hodila hračku, škubnul sebou. Ale zůstal na místě ležet bez povelů. Za odměnu pak dostal balónek.

Tunel - Cílem bylo zdolat látkový tunel, a to jak pes, tak psovod - na čas. Bodie tunelem prolítnul v mžiku, se mnou to bylo horší. Předem jsem si sundala čepici, protože jsem si říkala, že se mi o něco zasekne, ale velmi brzy jsem zjistila, že jsem si asi měla sundat i vestu, nebo aspoň její kapucu, protože jsem se nějak nemohla dostat přes vchod. Když jsem se konečně nasoukala dovnitř, začal po látce skákat prcek, a když jsem konečně látku nadzvedla, vrhnul se na mě. Potom zmizel. Mně trvalo prolezení skoro třičtvrtě minuty.

Přivolání - Pomocnice podržela prcka na startu a já jsem přeběhla přes celou venčící louku a volala. Prcek přilítnul za 7 sekund.

Maxitunel - Byl složený ze 4 normálních tunelů zahnutých do U. Bohužel spojení bylo velmi vachrlaté, takže se uprostřed rozpojily a Bodie vyběhnul ven. Zase jsem ho navedla zpátky a dokončili jsme to za 11 sekund.

Podávání - Podávaly se 2 předměty: nějaká plastová věc s vysoko umístěnou tyčkou a kovový lis na česnek. Plastovou věc podal Bobo okamžitě, ovšem s lisem na česnek měl problém. Potřebovali bysme to naklikat - zájem měl, tlamku na to otvíral, ale zvednout mu to nešlo.

Výlov kapra - Podávaly se dvě gumové hračky z vody. Nejdřív z lavóru kroužek: Bodie ho viděl a chtěl se k němu dostat, ale v důsledku si jenom vymáchal vousy ve vodě. Kroužek jsem mu nakonec podala a potahala se s ním. Druhý předmět se měl podat z kýblu, takže to jsme měli smůlu, protože si nedovedu představit, jak by asi malý pes dosáhnul na dno.

Aport špekáčku - Odhodila jsem špekáček, vyslala Bodieho, ten ke špekáčku čuchnul a začal se rozhlížet, protože to přece není hračka. Musela jsem ho povzbudit, pak špekáček sebral (nasoukal si ho do tlamy jako doutník) a přinesl mi ho, vzorně odevzdal, dostal za to balónek, ale pak si uvědomil, že to byla nějaká dobrota! Skočil mi po ruce se špekáčkem, že mi ji málem prokousnul, a pak mi ho nechtěl vrátit.

Trik - Poslední extra cvik se dělal těsně před vyhlášením. S Bodiem jsem nic nacvičeného neměla, tak jsem ukázala můj oblíbený „touch“ - na zemi, o nohu a vysoko v prázdném prostoru.

Kolem půl druhé odpoledne už to vypadalo, že půjdem na řadu, tak jsem volala Pavlíkovi, jestli chce přijet. Pavlík tedy přijel, ale na řadu jsme nešli. Čekali jsme a čekali. Kolem čtvrté se na nás konečně dostalo. Závodníky posuzoval Kačin kamarád Radar.

11. Odložení - Vytáhli jsme si startovní číslo 3 a tak jsme tedy šli nejdřív na odložení. Bodiemu jsem tam zase dala podložku (desku a deku). Když druhý pes dělal aport, trochu jsem se obávala, jestli to s prckem zas neškubne, ale neškublo. Bodie to krásně vydržel celou dobu a dokonce si mi potom i přisedl k noze.

1. Přivolání - Netradičně se vypuštění dělalo z klidu. Bodie na povel vyběhnul a namířil si to ke psovi připravenému na odložení. Na můj povel „Ke mně“ se sice pomalu, ale s postupným zrychlováním začal vracet. Předsednul křivě, přisednul taky křivě.

2. Ovladatelnost bez vodítka - Celou dobu šel Bobo celkem daleko od nohy. Když jsem zpomalila do pomalé chůze, sednul si a zůstal sedět, ale to je moje vina, protože jsem to zpomalení udělala blbě. Ale nakonec jsme došli až do konce. Skupinka - Procházelo se uličkou ze 4 lidí, tam a zpátky, uprostřed se zastavilo. Při vstupu Bodie nebyl u nohy, ostatně ani při východu.

3. Sedni - lehni - vstaň - Trochu jsem se bála vstávání, protože nám někdy nejde. Tady jsem to ale trochu přehnala - podřepla jsem v kolenou a zároveň jsem mu dala před nos dlaň, které se Bodie při vstávání dotknul. Jinak OK.

4. Odložení za pochodu vsedě - Tohle jsme trénovali, Bodiemu to docela šlo a sníh tomu taky celkem pomáhal. Jenom mi pak pan rozhodčí vytýkal, že jsem se po něm ohlédla.

5. Odložení za pochodu vleže - U lehnutí jsem použila i posunek, protože se Bobšovi sedání/lehání začalo plést. Opět jsem se po něm ovšem ohlédla.

6. Aport - Na aport jsem byla zvědavá, protože poslední tréninky byly celkem tristní. Tentokrát se Bodie ovšem pochlapil, zůstal u nohy, po vyslání aport hned vzal a rychle přinesl. Jen jednou si ho přežvýknul. Předsednul křivě.

7. Kladina - Dala jsem Bodiemu jen minimální rozběh, aby mi neutekl, a na sestupné zóně jsem mu dala povel „K noze“, takže jsem skončili spolu.

8. Skok vysoký - Měli jsme mít překážku o výšce 50 cm, ovšem nachystaná byla textilní gappayácká, která se na těch 50 snížit nedá, je o něco vyšší. Před pár týdny jsme ji s Bodiem zkoušeli a skákal přes ni celkem bez problémů, takže jsem pyšně odmítla nabízenou nižší dřevěnou. Ovšem Bodie nabyl dojmu, že když je překážka na jiném místě, je to úplně jiná překážka, a té se on bojí, takže nepřeskočil. Zkoušela jsem to s ním hned i na pamlsek, ale nepomohlo.

9. Skok šplhem - Áčko bylo agiliťácké, tak se Bobeš zastavil na zóně a musela jsem mu dát 2 povely, aby se mi přiřadil k noze.

10. Přenášení - Poprvé od ZOPek s cizí tetou pomocnicí, přesto to prcek zvládnul moc dobře, včetně pokládání na zem.

13. Štěkání - Po extra cviku jsem se nebála, že by mi Bodie nezaštěkal. A nakonec musel dostat 3 povely a i u toho poskakoval.

12. Skupinové odložení vsedě - Úplně nakonec jsme všichni nastoupili na plac a udělali odložení vsedě na 30 sekund. Žádné drama se neodehrálo, všichni zůstali sedět bez hnutí.

  Cvik body max
1 Přivolání 8 10
2 Ovladatelnost + skupinka 11,5 15
3 Sedni - lehni - vstaň 9 10
4 Odložení za pochodu vsedě 8,5 10
5 Odložení za pochodu vleže 9 10
6 Aport 9 10
7 Kladina 8 10
8 Skok vysoký 0 10
9 Skok šplhem 8 10
10 Přenášení 5 5
11 Odložení 10 10
12 Skupinové odložení vsedě 10 10
13 Štěkání 6 10
  Celkem 102 130

Body jsme na umístění na bedně neměli...

A teď k mým pocitům:

  • Spočítali mi špatně body. Na kartičce mám 97,5...
  • Že ve cvicích extra nemáme moc šancí mi bylo jasné. Ovšem odložení se nám povedlo. Takže proč jsme nevyhráli? A pokud vydrželo víc psů, proč nebyl nějaký rozstřel?
  • Ještě k extra cvikům: Nechat proti sobě soutěžit malé a velké psy v rychlostních disciplínách je postavené na hlavu.
  • A do třetice: kýbl. U toho neměl šanci žádný malý pes, protože nebyl fyzicky schopný se dostat dovnitř, aniž by se tam utopil.
  • To, že tam strávím celý den, jsem čekala. Ovšem já za sebou mám léta závodů, mnoho jsem i pořádala. Ale co si asi říkali ti začátečníci, když přišli ráno na půl devátou, ale na řadu se dostali až ve čtyři? Ztracený celý den, hádám.
  • Při prezenci jsem platila startovné jako nečlen/nekurzista, přesto jsem potom dostala cenu za nejlepšího kurzistu v kategorii. Někdo mi dluží padesát korun.
  • A má největší výhrada: ceny. Já jsem přišla o tři stovky a celý den, dostala jsem malý fleecový cop (nevalné kvality, tím chci říct, že já jsem pletla lepší s náklady cca 6 korun za cop). Asi 40 lidí přišlo o startovné a den a nedostalo vůbec nic. Sakra, holky, aspoň ty blbé pamlsky jste mohly nakoupit! To startovné nebylo nízké, my jsme pořádávali klubovky do 50 korun a něco (pamlsky) dostal úplně každý.

K pomocníkům nemám zásadní výhrady, neviděla jsem, že by se někdo z organizátorů flákal. Na té nejnižší úrovni to všechno hezky odsýpalo. Problém vidím v tom, že si organizátoři vzali moc velké sousto - 60 lidí přece nebývá ani na oficiálních závodech.

Co s tím?

  • V první řadě bych omezila počet závodníků. Buď nastavit limit (např. 20 na kategorii), nebo - a k tomu bych se přikláněla - rozdělit kategorie. Vzít všechny přihlášky, ale pozvat si lidi např. začátečníky na 9:00, mírně pokročilé na 14:00 a pokročilé na 16:00. Kategorie hned vyhlásit. Začátečníky rozdělit na štěňata a dospělé, tj. 2 rozhodčí. Extra cviky nechat, jak byly, s tím, že kdyby si je chtěl splnit nějaký pokročilý, přijde holt dřív. Lidi by tam nemuseli dřepět celý den.
  • Ve druhé řadě bych nakoupila/sehnala od sponzora nějakou drobnost pro všechny. To už se mi fakt dlouho nestalo, abysme nedostali sponzorsku tašku.
  • Ve třetí řadě bych zajistila lepší zázemí - do otevřené třídy se vešlo jen pár lidí a na chodbě jsme prý být neměli.

Tak, to by bylo. Příští rok... no nevím. To bych musela mít hodně silnou motivaci, abych si to chtěla zopakovat... :-(