Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


BH 14. října 2012

14. 10. 2012

Na BHčko jsme chtěli s Bodiem jít už na jaře (do Blanska, ale nakonec se zkoušky nekonaly, protože měli málo lidí), ale vyšlo to až na podzim. Před zkouškou jsem moc necvičila, spíš naopak - omezila jsem cvičení odložení za pochodu, aby si prcek nemyslel, že se vždycky jde maximálně 15 kroků, ale aby očekával i delší chůzi. V úterý před zkouškou jsme si to byli s Tamčou od Barda a Marcelou od Becky vyzkoušet v Soběšicích na zahradě a od té doby jsem to už necvičila, protože po novelizaci tato zkouška je ještě jednodušší, než bývala.

Na Zetor jsme přijeli na půl osmou, odevzdala jsem papíry, potom přijel rozhodčí a něco šmrdolil na terase u klubovny. Nikdo nesvolal žádné formální zahájení a nebýt toho, že jsem se šla podívat, co tam teda furt řeší, ani bych nevěděla, co se děje. Někteří (včetně rozhodčího pana Bořuty a vedoucí akce Lucky Kiselákové) odjeli na stopy a my jsme čekali. Když se vrátili první dva, vypadalo to nadějně, tak jsme vylezli z vyhřátého auta a já jsem se šla s prckem rozcvičit. Jenže další stopaři nejeli a nejeli a nejeli, takže jsme docela promrzli. Potom se konečně vrátli, ale pan rozhodčí si ještě šel dát kafe, takže jsme znovu čekali. Na poslušnost jsme šli pátí, takže jsem měla dost času podívat se, jak se to vlastně podle nového řádu dělá.

1. Ovladatelnost na vodítku - Klasické BHčkovské U (nebo spíš J). Bodie se na mě koukal, moc jsem ho netahala, ale šel taky celkem daleko ode mě. Skupina osob byla tristní, tam jsem mu pomáhala celým tělem, a v obou případech při zastavení seděl daleko, nakřivo a za mnou.

2. Ovladatelnost bez vodítka - Když jsem se ze skupiny vrátila k výchozímu bodu a prcka odepnula, zjistila jsem, že sedíme úplně křivě a špatně a trochu mě to rozhodilo. Do skupiny jsme došli obloukem, obcházení lidí bylo směšné - Bodie jakoby šel spíš za mnou než u nohy. Pak jsme se znovu zastavili u výchozího bodu a rozešli se do Jčka. Až po čelem vzad to bylo slušné, snad i lepší než na vodítku, ale pak jsem se rozběhla a zapomněla prckovi dát povel. Ten si myslel: „Jé, hurá, konec, utíkáme si pro hračku!“ a vyrazil dopředu. Musela jsem na něho huknout znovu „k noze“, ale hned se přiřadil. Při zastavení seděl asi 70 cm ode mě.

3. Odložení v sedě - V tomto okamžiku už jsem nebyla nervózní, protože jsem věděla, že mi rozhodčí řekne jenom „můžem“ a cvik si dělám sama, tak jsem toho využila. Hezky jsem si počkala, až se prcek bude soustředit, popošli jsme si asi 12 kroků, zastavila jsem se, upevnila pozici tichým povelem „sedni“, odešla na 15 kroků, otočila se a zůstala stát. Čekala jsem, jestli mi rozhodčí pokyne, ale nepokynul, tak jsem napočítala do tří a vrátila se k Bodiemu.

4. Odložení vleže s přivoláním - Bodieho jsem pochválila, znovu jsem počkala, až bude vnímat, a přímo z pozice jsme si udělali dalších 12 kroků. Tam jsme se znovu zastavili, já jsem na něho hukla „lehni“ a odpočítala si 30 kroků. Otočila jsem se a když mi rozhodčí pokynul, Bodieho jsem nahlas a vesele přivolala. Asi si ještě pamatoval úterní cvičení s peškem, protože vystartoval jako za zajícem :-) Předsednul celkem hezky, přisednul k noze křivě, ale to už se rozhodčí nedíval, protože sháněl dalšího psa.

5. Dlouhodobé odložení - Šli jsme se nachystat na odložení a ukázalo se, že další na řadě je IPO-VO, které má na poslušnosti střelbu. No ale tak jsem prcka položila, odložila, odešla na 30 kroků a zůstala stát zády k němu. Myslela jsem, že mi tam někdo pochodí s erárním psem, ale pan rozhodčí si tam něco četl a asi za 2 minuty mě poslal zpátky. K prckovi jsem se přiřadila, cestou k němu jsme ho potichu chválila, a pak jsem mu radostně řekla „k noze!“ a světe div se, on si opravdu sednul! (Obvykle, když se mi takhle na odložení rozleží, tak si pak nesedne a musím mu dávat sto tisíc povelů a nakonec ho musím přizvednout za vodítko.)

Šli jsme k rozhodčímu pro verdikt a dostali jsme následující body:

Body
cvik
body max.
Ovladatelnost na vodítku 14 15
Ovladatelnost bez vodítka 13 15
Odložení v sedě 10 10
Odložení vleže s přivoláním 10 10
Dlouhodobé odložení 10 10
Celkem
57
60

Pan rozhodčí nám vytknul, že chodí daleko od nohy, a potom to rozběhnutí při chůzi bez vodítka, ale jinak body super!

Potom jsme čekali přes všechny ostatní poslušnosti a zatím jsme se prošli kolem lomu. Pak jsme se vrátili, já jsem chtěla Pavlíka nechat v autě s prckem, že se půjdu koukat, ale poslušnostě skončily a všichni si šli dovnitř na guláš. Jako pravá rebelka jsem si dala fidorku, Pavlík podlehl guláši s cibulí a dal si i čaj.

Pak jsem Pavlíka s Bodiem zase usadila do auta a šla se koukat na obrany. Byly jen 4, bylo to zajímavé, ale pocity z toho mám smíšené: ti psi byli strašlivě přemotivovaní, takže veškeré přesuny u nohy psovoda byly plížením, s cukáním a vyrážením.

Po obranách měla na řadu přijít háravka a teprve po ní BHčkovské speciály, tak jsem šla prcka ještě vyvenčit, a jak jsem se s ním vracela, tak koukám, že už tam jsou BHčka nastoupené! Naštěstí se jenom připravovali a rozhodčí přišel až za chvíli. Pak jsme provedli zkoušku v dopravním ruchu. To je takový okamžik v životě mladého muže... eee, to je taková zkouška, při které se testuje následující: lhostejnost k cyklistovi, běžci, skupině osob, jedoucímu automobilu a potom se pes někde přiváže a testuje se procházející skupina a procházející pes. Takže běžný ruch na ulici. V Zetoru to ale dělají tam u nich (už v roce 2001) a všechno simulují. Takže u nás to vypadalo následovně: Šli jsme s Bodiem (u nohy a na vodítku) po silnici, projela kolem nás slečna na kole a před námi přes silnici přeběhl pán, který přiběhl k rozhodčímu. Tito dva simulovali skupinu šesti osob. Zastavila jsem se u nich, prcek ale koukal bůhví kam, tak jsem ho musela posadit povelem. S panem rozhodčím jsme pohovořili - to jsou ty rozhovory typu: „Teď tady spolu hovoříme.“ „Dobrý den, já vám jako něco povídám...“ „Tak si povídáme o něčem.“ Potom jsem s Bodiem prošla kolem zaparkovaného auta, kde jsem simulovala, že auto u mě zabrzdilo a někdo se mě z okýnka ptá na cestu, a pak jsem ho přivázala ke kozlí ohradě a šla simulovat, že je uvázaný u obchodu, tím, že jsem zašla za ono zaparkované auto. Bodie na mě viděl, když kolem něho procházeli dva pomocníci a paní se psem, tak jenom seděl, koukal a větřil. Následně mi bylo oznámeno, že obstál, a snad to byla i druhá nejlepší poslušnost.

Potom jsme ještě chvilku čekali, než se spočítají body, a pak nám v klubovně rozdali papíry a jeli jsme domů :-)