Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Mikulášský závod v poslušnosti 5. prosince 2010

5. 12. 2010

Na mikulášskou neděli letos připadly dva závody: jeden na cvičáku Na Ostrově, druhý na VFU. Nakonec jsem se rozhodla pro ten na VFU, protože byl takový „služebáčtější“. Řešili jsme, co uděláme s Muffym, protože s tím jsem už závodit nechtěla a vypadalo to, že bude děsná kosa, ale nakonec pořadatelé slíbili, že bude otevřený na VFU jeden pavilon, kde se budeme moct ohřát, takže jsme ho vzali s sebou. Byl v kabátku a často jsme se vraceli do pavilonu, takže to zvládnul bez velkého třesení. Bodie byl přihlášený do kategorie štěňat a začátečníků, myslela jsem, že bude patřit k nejmladším, ale zdaleka nepatřil - byla tam pěti i čtyřměsíční mimča.

V neděli ráno v desetistupňových mrazech jsme tedy vyrazili na VFU. Zaparkovali jsme u zadního vchodu, který je hned vedle cvičáku, a šli jsme na přejímku. Myslela jsem, že bude na cvičáku, ale tam nikdo nebyl, takže jsme prostě šli za dalšíma lidma se psama, kteří nás dovedli k pavilonu prof. Klobouka, kde se dělala prezence (jen poznámka: proč tomu pořadatelé říkají prezentace? copak tam každý vypráví o svém psovi s pomocí powerpointových slidů?). Do pavilonu vedly neskutečně kluzké schody, po kterých se Bodie snažil vždycky co nejrychlej přeběhnout, Muffyho jsem nosila nahoru i dolů. Je div, že se tam nikdo nezabil. Zaprezentovali jsme se, zaplatila jsem startovné 150 korun, a šli jsme na cvičák ušlapávat sníh. Pavlík si šel do auta pro batoh, ale ejhle - brána, kterou jsme vstoupili do areálu, byla najednou zavřená! Strčila jsem mu tedy Muffyho a poslala ho, ať areál obejde hlavní branou a případně přeparkuje, a s Bodie jsme šli udupávat sníh ještě na plac za cvičákem, kde se měli posuzovat začátečníci. Bodie byl na volno a honil se se všemi psy bez ohledu na jejich velikost. Potom jsme se pomalu vraceli do pavilonu, kde se měla losovat startovní čísla. Cestou jsme se potkali s Pavlíkem a Hušenkou, kteří došli jen k hlavní bráně.

V pavilonu, když jsme se trochu zahřáli, jsme si každý vylosovali perník s nalepeným startovním číslem (my jsme měli číslo 3). V začátečnících startovalo asi 20 lidí, v mírně pokročilých asi 17 a v závodnících jen 6. Dostali jsme instrukce, kdy se bude začínat, a šli jsme se nachystat před plac. Pavlík mezitím odběhl přeparkovat a vzít foťák. Jak jsme vyšli z pavilonu, samozřejmě začalo sněžit. Čekali jsme, než přijde slečna rozhodčí Iva Lžičařová a než nachystá plac. Původně se počítalo, že na jednoho závodníka připadne cca 5 minut. První dvojice nastoupila asi o třičtvrtě na deset, my (druhá dvojice) jsme skončili o třičtvrtě na jedenáct, ehm.

Když se dostalo na nás, šli jsme nejdřív cvičit, druhý pejsek šel na nácvik odložení. První cvik bylo přivolání. Pomocní přidržel Bodieho u plotu, já jsem s Ivou přešla asi o třicet metrů dál a na pokyn jsem ho přivolala. Bodie valil, proběhl kolem poblíž stojícího Pavlíka s Muffym, jenže pak se zaměřil na Ivu, než si všimnul, že já stojím vedle. Ale předsednul hezky. Následovala chůze u nohy, u které se hodnotilo hlavně vedení psovoda, protože byly povolené pamlsky. Takže jsem si do ruchy nachystala proužek sýra a na pokyn ho strčila Bodiemu před nos a vyšli jsme. Udělala jsme osmičku kolem dvou sudů, pak jsme měli obejít tunel, a tam nastal problém: Bodie je šílenec do překážek a nemohl pochopit, že nemá vlézt do tunelu. Musela jsem si ho přidržet vodítkem, ale stejně se kolem tunelu hnal přede mnou, asi myslel, že tam má vlézt z druhé strany. Pak se trošku srovnal, ale jen než jsme došli ke kladině, na kterou by taky nejradši vylezl. Pod kladinou jsme podlezli, to bylo celkem slušné, a pak jsme měli zastavit, ale to už byl Bodie tak rozčilený, že se mě chytil packama za nohu a chvilku trvalo, než si pěkně přisednul k noze. A přitom to tak umí... Překážky jsou našel slabost. Potom následovalo sedni – lehni – vstaň. Nejdřív jsem Bodieho na pamlsek položila, potom postavila a nakonec posadila. Při vstávání se Bodie posunul trochu dopředu, ale nevadilo to. Další cvik byl hra s aportem. Vytáhla jsem z kapsy balónek, Iva řekla, že to nechává na mně, že chce vidět, že mám při hře psa pod kontrolou. Takže jsem Bodieho nechala chytit balónek, trošku jsme se potahali, pak mi ho na povel pustil, balónek jsem odhodila a on mi ho donesl pěkně až do ruky. S tím jsem byla spokojená, mohl si ho taky odnést, vrčet a třepat s ním. Následoval tunel - na jeden povel, ale s motivací. Bodie s tím nemá problém, řekla jsem „tunel“ a hodila před východ balónek. Další byla kladina, což byl trošku problém, protože kladina s balónkem je dvojnásobná motivace. Správně měl pes jít celou dobu na mé úrovni, ovšem když jsem Bodie řekla „nahoru“ (a to jsem to možná ani neřekla, jen jsem pokynula rukou...), vyrazil a zastavila jsem ho až na sestupně desce. Z té mi potom na zóně napůl seskočil, napůl spadl do boku. Následovalo přenášení psa cizí osobou. Vzala jsem Bodiemu balónek, chytla ho do náruče, předala pomocníkovi. Bodiemu to bylo jedno, chtěl balónek... Pak jsem si ho uvázala a šli jsme na nepříjemný materiál - rozložené papírové krabice. Měli jsme po nic přejít tam a zpátky se zastavením. Chůze vypadala hrozně, Bodie se hnal dopředu, ale když jsme se zastavili, tak si sednul hezky. To bylo z aktivního cvičení vše, přesunuli jsme se k místu na odložení, a zatímco cvičil druhý pejsek, trénovali jsme odložení. Položila jsem Bodieho, před něho jsem položila balónek a nechala jsem ho ležet na povel „zůstaň“, pak jsem mu řekla „balónek!“ a mohl si ten balónek vzít. Viděla jsem to na zlínském cvičáku, nevím, jaký to má smysl, ale na Bodieho to platí :-) Zírá na balónek, na mě a nechce se zvedat, takže v tom budeme pokračovat. Když druhý pejsek docvičil, řekla nám Iva výsledky.

Bodovací tabulka
 Cvik  Max. bodů
 Hodnocení
 Přivolání  10  10
 Chůze u nohy
 10  9
 Sedni, lehni, vstaň
 10  10
 Hra s aportem
 10  10
 Tunel  10  10
 Kladina  10  8
 Přenášení psa cizí osobou
 10  10
 Nepříjemný materiál
 10  10
CELKEM 80 77

Ztratili jsme jen tři body, ale sama vím, jak se štěňata a začátečníci hodnotí - body se strhávají jen málo, stačí, když ten cvik je naučený jen trochu. Druhý pejsek byl úspěšnější, měl stržený jen jeden bod za přivolání.

Šli jsme se ohřát zpátky do pavilonu, a jak jsme tam tak stáli, rozhodla jsem se přihlásit hafoše na extra cviky. Byly to speciální cviky typu aport špekáčku, prolézání látkovým tunelem se psem, podávání neobvyklůch předmětů a podobně. Bodieho jsem přihlásila na přivolání, Muffyho na štěkání a oba pak na maxitunel. Nebylo určené, kdy bude který cvik probíhat, protože organizátoři neměli dostatek lidí, navíc by se nikomu ani nechtělo stát venku v těch mrazech. Když konečně přišlo na řadu přivolání, vydali jsme se na určené místo. Probíhalo to tak, že slečna si přilákala pejska na špekáček a psovod ho měl odvolat :-) a potom ho slečna přidržela a psovod si šel stoupnout do dané vzdálenosti a přivolávalo se na čas. Někteří psi měli celkem problém odejít od špekáčku, jeden se slečně dokonce snaživě přiřadil k noze :-) Bodie to zvládnul na druhý nebo třetí povel, takže jsem byla spokojená. Druhé přivolání se taky snažil, ale je fakt, že proti borderám v rychlosti nemáme šanci. Po další přestávce v teple jsme šli na štěkání. To probíhalo tak, že na jeden zvukový povel a trojí kmitnutí prstem měl pes desetkrát zaštěkat, měřil se čas. Vzala jsem si Muffyho stranou, trochu ho rozdivočila, a když na nás přišla řada, řekla jsem povel. Muffy zaštěkal třikrát, jak je naučený, a potom jsem na něho zuřivě zírala a trochu poskakovala, takže nakonec zaštěkal desetkrát, ale bylo to dost pomalu. Po další přestávce jsme šli vyzkoušet maxitunel, což byly tři normální tunely propojené do jednoho dlouhého. Nejdřív jsem vzala Muffyho. Řekla jsem mu tunel a utíkala jsem na druhou stranu. Muffy šel, šel a na konci druhého tunelu si řekl, že je to už nějak dlouho, tak se otočil a šel zpátky :-) Druhý pokus dopadl stejně. Zkoušela jsem to pak i z druhé strany, protože poslední tunel byl černý, tak jsem si říkala, že třeba nevidí skrz, ale taky došel po konec druhého tunelu a otočil se. No nevadí, snažil se, chlapec můj :-) S Bodiem to bylo něco jiného - vzala jsem balónek, řekla jsem „tunel“ a Bodie tunelem prolítnul, aniž by si všimnul nezvyklé délky. Hlavně, že na konci dostal balónek :-)

To bylo ze cvičení všecko, pak už se jenom hodiny a hodiny čekalo na vyhlašování. V extra cvicích jsme se neumístili, v poslušnosti jsme s Bodiem skončili na 10. – 14. místě, dostali jsme tašku se dvěma starými čísly časopisu Pes přítel člověka, knížkou detektivních povídek od českých autorů a ručníkem z Ikei.

Jako akce to bylo pojaté ve velkém stylu, ale problém byl, že organizačně to nebylo zajištěné až tak dobře, jak mohlo. Kdyby to holky udělaly jako jsme to dělávali my, tj. každou kategorii si pozvat na jiný čas, posoudit, vyhlásit a poslat domů, bylo by to určitě spoustě lidí příjemnější, zvlášť v takovém šíleném počasí. A za tak vysoké startovné bych teda čekala aspoň nějaké pamlsky pro psa, ne jen ručník za 5 korun. Asi to bylo tím, že vítězové dostávali drahé víno (proč?). Příští rok se asi budu rozmýšlet, jestli mi to stojí za to...

Fotky