Psí závody 4. května 2013
Někdy po Vánocích mi Anetka psala, že tentokrát budou závody pořádat už na jaře a že mě jako rozhodčí nepotřebuje, tak jestli přijedu jen jako závodník. Řekla jsem, že jo, a dokonce jsem nahnala i pár kamarádů z Brna. Místo startovného jsem Anetce vyrobila pár fleecových copů. Původně jsem měla v plánu zase přispět nějakým sponzorským dárkem, ale vzhledem k tomu, jaký byl týden před závodama hektický, jsem to už nezvládla :-(
V sobotu ráno mě Pavlík odvezl z Vítové do Zlína na Mladcovou. V areálu jsem nikdy nebyla, tak jsem se obávala, abysme nebloudili, ale měli to dobře značené. Počasí vypadalo na déšť, zem byla hodně mokrá, takže jen jsme vjeli na travnaté parkoviště, bylo auto jako prase. Já jsem se přezula do gumáků, Pavlík mi pomohl vzít hromadu věcí, a šli jsme k prezenci. Odškrtli si nás, pak jsem uviděla Tamču s Bardem, jak se ho snaží zklidnit, a Kláru s Rhonem. Pavlík mi postavil stan, ostatní se kolem nás seskupili, aby se případně mohli schovat, načež Pavlík odjel k našim (alergie).
Holky měly zpoždění na začátku cca půl hodiny, což při téměř 100 přihlášených účastníků je jako nic! Poslušnosti probíhaly na 4 stanovištích současně. My jsme všichni byli v kategorii nejvyšší - zkouškaři. Nejdřív jsme se shlukli kolem pana rozhodčího Máry Ostrčilíka (ano, toho), abychom se domluvili, jak bude provedení cviků vypadat, a losovali si čísla - bylo nás 19. Pak se začalo posuzovat. Z BaFáků šla první na řadu Klára s Rhonem, já jsem ji fotila. Rhonečkovi to šlo moc hezky, snad jen odložení za pochodu do stoje nezvládnul, protože si sednul. Pak jsem ještě udělala pár fotek Hanky Juráškové se Sejbou. Potom jsem si šla pro Bodieho, abych ho ještě stihla vyvenčit, a dobře jsem udělala, protože sotva jsme se přiblížili k placu, už nás volali - dvě nebo tři čísla před námi chyběla!
Nastoupili jsme na plac v reprezentačním tričku KK BaF a doufala jsem, že neudělám ostudu.
1. Přivolání za pochodu k noze - Po povelu „volno“ prcek vyběhl pár kroků dopředu, když jsem zavolala „k noze“, přiběhl ke mně zprava a nechal mě projít, než se přiřadil k levé noze. Ovšem přiřadil se daleko a když jsem se zastavila, sednul daleko od nohy a křivě.
2. Ovladatelnost bez vodítka - Prcka jsem si spravila k noze, zatímco se Mára věnoval psovi na odložení. Pak mi začal velet. Hned na osmém kroku se Bodie začuchal a já jsem si musela velmi hlasitě odkašlat, aby se hezky přiřadil. Při změnách směru nestíhal, při rovné chůzi byl daleko, a vůbec po všech stránkách byl tento cvik tristní.
3. Obraty u nohy bez vodítka - Bodie se rozhodnul, že dnes u nohy fakt být nechce, takže si sedal různě nakřivo a dozadu.
4. Sedni - lehni - vstaň u nohy bez vodítka - Provedl všechny povely včetně „vstaň“, i když tam jsem mu trochu pomohla při přidřepnutí rukou.
5. Odložení za pochodu do lehu s přivoláním - Odložil se krásně, to on umí. Horší pak bylo to přivolání - křivě předsednul, křivě přisednul.
6. Krátkodobé odložení vestoje - Dělalo se za pochodu. Neměla jsem žádnou ambici tento cvik provést tak, jak má být, protože odložení vestoje zatím teprve nacvičujeme na couvání. Nicméně po povelu „stůj“ Bodie zůstal na místě stát! Když jsem se k němu vracela a obcházela ho, tak se za mnou ale točil.
7. Skok vysoký - Mára mi musel dát překážku tak nízko, jak to šlo (cca 40 cm). Prováděli jsme skok jedním směrem, já jsem šla s prckem. Překvapivě Bodie cizí překážku neřešil, hezky ji přeskočil bez dotyku a přiřadil se k noze.
8. Párkové odložení - Vypadalo tak, že se pes položil na určené místo, cca 1,5 metru před ním byly nasypané párky, a za ty si cca 1,5 metru stoupnul psovod čelem ke psu. Myslím, že se z odložení nezvednul žádný pes, ani Bodie (ten si tam něco čmuchal).
cvik | body (max. 10) |
1. Přivolání | 10 |
2. Ovladatelnost | 9 |
3. Obraty | 8 |
4. S-L-V | 10 |
5. Za pochodu lehni | 9 |
6. Za pochodu stůj | 9 |
7. Skok | 10 |
8. Párkové odložení | 10 |
Celkem | 75 (max. 80) |
Za takový děsivý výkon jsme dostali body dost dobré!
Poslední šla na řadu Tamča s Bardem, která se do poslední chvíle nervovala z okolo stojících psů a ze v dáli běhajícího psa. Nakonec jí Bard udělal vypuštění i přivolání úplně perfektně. Kolem půl dvanácté se tedy vyhlašovaly výsledky poslušnosti. Rhoneček v rozstřelu vybojoval 3. místo, Bard byl 5. a Bodie 6.-7.
Holky už měly odzávoděno, tak se balily. Já jsem s Bodiem byla přihlášená i na ostatní disciplíny, teď nás čekalo agility. Vzhledem k tomu, že jsme skoro 3/4 roku pořádně netrénovali, šlo mi jen o to, abychom nějak doběhli. První bylo open agility se zajímavým začátkem, 3x se šlo do stejného tunelu a náběh do slalomu byl taky zábavný. Tady mi ještě Klára i Tamča fandily. Bodie to zvládnul velmi samostatně, akorát na zónách jsme celkem ztráceli čas (nemáme je ještě pořádně upevněné). Tamča se potom vyjádřila, že vůbec netušila, že bych mohla vyvinout takovou rychlost :-) V prvním běhu jsme se umístili bez chyby na 2. místě.
Potom holky odjely o my jsme s Bodiem zůstali pod velkým čtyřpokojovým stanem sami dva. Než odběhali i velcí, stačila jsem ho trochu rozčesat. Pak následoval jumping, kde byl opět zajímavý začátek, vtipný náběh do slalomu a navíc náš nepřítel kruh. Ke všemu se ještě podařilo nastavit cílovou rovinku tak, že byla do kopce. Nakonec jsem Bodieho do slalomu navedla správně (do první díry, ne do první tyčky!), kruh zvládnul bez problémů a do kopečka jsem to taky nějak udýchala. Opět jsme to zvládli bez trestných bodů a skončili s medajlí na 1. místě!
Potom jsme Bodieho postavila na búdu a snažila se z něho udělat knírače, který by se dal vystavit. V mezičase se vyhlásilo agility, v součtu jsme obsadili 1. místo! Vyhráli jsme pohárek a šusťákovou cestovní tašku, takovou jsem zrovna potřebovala :-) Když jsem Bodieho venčila, potkala jsem Simonu Malou a odvelela jsem jí nějakou poslušnost s Chelsou a Tiff. Chtěla jsem si u ní udělat oko, protože Simona opět posuzovala handling. A když jsem si uvědomila, že opět nevím, kolik má pes zubů (a ona se mě na to aspoň na třech soutěžích ptala), šla jsem se ještě zeptat Hanky Juráškové - ona je veterinářka, to bude vědět. No, počítaly jsme to obě na prstech a je to 42 u dospělého psa a 28 u štěněte :-)
Pak začala výstava. Než na nás přišla řada ve třídě otevřené, skočila jsem si na senior handling. Musím říct, že letos nám to s Bodiem nešlo. Sice jsem formálně asi splnila vše - nepřekážela jsem rozhodčímu, Bodie stál celkem bez hnutí - ale neustále se mu při pohybu smekalo výstavní vodítko přes ucho a při otočkách jsme byli prý málo elegantní. Nejdřív jsem paní rozhodčí měla říct něco zajímavého o kníračích, co by ještě nevěděla. Pak jsem jí měla předvést figuru písmeno H. Nějak jsem to zvládla, ale moc ladně to asi nevypadalo. Dostala jsem sušenku :-) a že si mám počkat na závěrečné soutěže.
Konečně jsme se dostali i do výstavního kruhu. Byli tam s námi parsonek, borderák a berňák, posuzovala Denisa Řeháková.
Posudek: Vynikající formát, pěkná linie krku a křbetu, pěkně modelovaná hlava, dobře nesený ocas i uši, pevné lokty, vynikající úhlení, výborná kondice i předvedení. Známka: výborný 1
Deniska má Bodieho ráda, hrozně se jí líbí, ale bylo vidět, že se rozhoduje mezi ním a parsonkem. Nechala nás běhat tam a zpět po jednom a ve dvojici, pak po kruhu a nakonec se rozhodla pro Bodieho. Samozřejmě mě to potěšilo, ale taky je mi jasné, že mezi kníračkáři bychom neuspěli. Jako vítěz třídy jsme dostali medajli a konzervu a že si máme počkat na závěrečky.
Pomalu se blížila šestá hodina a závěrečné soutěže. Většina závodníků už odjela domů, protože od poledne svítilo slunko jako divé. Mně už zase začali říkat, že jsem pěkně spálená. Nejdřív se vybíral nejlepší pes s PP. Bylo nás tam asi 7, vyhrál to mlaďoučký československý vlčák. Potom jsme nastoupili na finále handlingu. Překvapivě jsem se dostala do nejlepší čtyřky. S Bětkou Vlachynskou jsme si vyměnili psy (její Ejmi je knírač střední P+S), udělaly L ve dvojici, Ejmi mi sežrala všechny pamlsky :-) Nakonec jsem skončila čtvrtá, což je pořád vynikající umístění na to, jak špatný pocit jsem z našeho handlingu měla. Dostali jsme plastovou mističku a nějaké pamlsky.
Kolem půl sedmé jsme konečně byli doma (na Vítové). Byla jsem úplně mrtvá a spálená. Ale příště chci závodit zase! Bodie byl úplně úžasný, protože zvládnul makat až do konce. Hlavně jsem tam s ním ovšem mohla bez problémů chodit bez vodítka a držel se krásně u mě. Vypadá to, že v některých věcech pomalu hušenkovatí - a to je dobře!