Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


46. ročník mezinárodní výstavy psů Intercanis Brno, 24. června 2012

Intercanis mám ráda, poprvé jsem tam před lety vystavovala pana Hušenku ve veteránech a ke svému velkému překvapení mě nejenže nevyhodili hned z kruhu, ale dokonce jsme v závěrečné soutěži dostali pohárek... (dostali ho všichni veteráni, ale radost z něho mám stejně). Takže když to jde, hlásím na Intercanis i Bodieho. Letos nám to zase vyšlo. Byla jsem zvědavá, kolik budeme mít konkurentů, jelikož třída otevřená bývá nejobsazenější - aspoň tomu tak bývalo, než začali otevírat mezitřídu, kde je teď myslím psů nejvíc, protože se počítá už do dospělých a je obvyklé se psem objet co nejvíc výstav co nejdřív. Jaké bylo moje překvapení, když jsem asi 10 dní před výstavou zjistila, že jsme ve třídě otevřené sami! Skoro jsem se už radovala, že máme nějaký ten CAC jistý, než jsem si vzpomněla na naši minulou výstavu, kde jsme sice porazili ve své třídě dva konkurenty, ale přesto nám paní rozhodčí titul neudělila. Tak jsem se rozhodla k tomu přistupovat pozitivně: buďto něco vyhrajeme a budu mít radost z titulu, nebo nic nevyhrajeme a o to dřív budeme doma. Celkem jsem doufala v tu druhou možnost, protože tohle byl už čtvrtý víkend na psí akci a já jsem začala být dost unavená...

V pátek před výstavou jsem si Bodieho vzala do parády, ostříhala mu uši, krk, ocásek a přistříhla dlouhou srst na nohách. Když jsem se na něho potom podívala, zdálo se mi, že jsem mu ty nohy vzala moc, navíc každá noha byla jinak dlouhá, byly vidět nakrátko ostříhané tlapky (mívají je tak ostříhané pudli, u kníračů to tak být nemá, ale vzhledem k tomu, že Bodie chodí v trávě a předloni měl mezi prsty zapíchlou osinu, radši hraju na jistotu a tlapky mu stříhám nakrátko). Taky měl líp upravenou tu stranu, kterou ho nestavím směrem k rozhodčímu - ale to už tak bývá. V neděli ráno jsme si dali procházku, pak putoval Bobeš do vany, kde jsem mu vyšampónovala nožičky, bříško a vousy, a přímo z vany šel na stůl do obýváku. Nastříkala jsem ho sprejem Ice on Ice od Chrise Christensena (nebo Chris Christensenové? u těchle jmen těžko říct), což je kondicionér/rozčesávač/finální sprej. (Používám ho mimochodem už třetí rok před každou výstavou, koupila jsem si tenkrát láhev necelého půl litru, a ještě mi na další tři roky vydrží.) Potom jsem ho rozčesala, vykartáčovala chlupy proti směru růstu, znovu přestříkala a fénovala nožičky směrem nahoru, abych těm chlupům dodala objem. Vousy jsem taky rozčesala a vyfoukala a směrem dopředu. Bříško/hrudník jsem pročesala po směru růstu srsti a vyfénovala tak, aby ho srst nedělala kulatějším, než už je, to znamená směrem dolů a mírně dovnitř pod hrudník. Spodní linii jsem trochu upravila, ale tohle nějak neumím, aby to byla čistá linie a aby z ní netrčely chlupy. Když byl Bodie krásný a suchý, znovu jsem ho přestříkala, tentokrát úplně celého, abych srst zafixovala. Nakonec jsem ho sundala ze stolu a Bodie se okamžitě otřepal. Veškerá má práce tím přišla vniveč a mohla bych začít znovu, ale na to nemám nervy a navíc - my přece hrajeme na tu přirozenou krásu, žejo. A taky Bodie není „nafukovací“, jak říká Tamča těm psům, které majitel vytáhne z klece, jednou rukou vezme pod bradou, druhou za ocas a tímto způsobem s nimi manipuluje, aby si je nepomačkal.

Potom jsem přišla na řadu já. Ve svém šedém kalhotovém kostýmku jsem jít nechtěla, protože by mi bylo horko, a cokoli ostatního bylo v koši na špinavé prádlo, takže jsem celkem odvážně a nečekaně zvolila světlé letní šaty ve stylu 50. let. Taky jsem se trochu namalovala, aby Pavlíkovi do foťáku neházela odlesky. Potom jsem řešila, jestli si vzít silonky nebo ne, protože mi v nich bude horko a budou se mi k nim lepit šaty, jenže copak můžu ukázat holé nohy? Nakonec jsem si na nohy dala trochu tónovacího krému, který je na můj obličej příliš oranžový, ale na nohách vypadal celkem dobře (když jsem to vyladila tak, aby nebyla jedna noha oranžovější...).

Konečně jsme se vydali na cestu. Pavlík to chtěl vzít přes Pionýrskou, ale ta je stále zavřená, takže jsme to nakonec objížděli přes město. Na výstavišti jsme ovšem byli už v 8 a když jsme projížděli bránou, nikde nikdo. Na parkovišti teda už bylo aut dost. Zaparkovali jsme (za 180 korun... srsly?!), koupila jsem vstupenku pro Pavlíka (100 korun... SRSLY???!!!) a šli jsme do pavilonu B, kde jsme našli kruh 14. Kruh 14 byl u zadní prosklené stěny a jednu stranu měl společnou se sousedním kruhem, což znamenalo, že kolem kruhu bylo místo jen na dvou stranách. Jako vážně? To si pořadatelé nevšimli, že každý vystavovatel si vozí židle, klec a stůl? Neřeknu u krátkosrstých plemen, která se před vstupem do kruhu utřou hadrou a hotovo, ale knírač, který se musí učesat, přistřihnout, důkladně prohlédnout, jestli někde něco neodstává, přece potřebuje nějaký prostor pro úpravu! No naštěstí pro nás tam ještě moc lidí nebylo, tak jsem se rozložili hned u vstupu do kruhu. V kruhu jsem dostala složku s číslem, šla jsem si před pavilon pro katalog - tentokrát sponzor daroval textilní tašky se vzorky krmiva (přes půl kila!). Nakonec jsem si s Bobšem několikrát obešla kolečko a naznala, že na pískací minikačenku opravdu chodit na výstavě nemůžeme, protože se Bodie po mně moc dívá.

Na řadu jsme šli jako čtvrtí, před námi šel jeden bílý knírač a dva černostříbrňáčci - v mladých a mezitřídě. Posuzoval nás pan rozhodčí Pavelek. Nejdřív Bodiemu šťoural do tlamky a hledal tu naši P1. Když ji našel, jako vždy řekl: „Malý, ale náš.“ Hehe, hm. Potom Bodieho i změřil - prej „35, dejme tomu“. No a pak nás poslal dokolečka dokola. Nechal nás chodit docela dlouho a furt něco na Bobšovi zkoumal, jako by se mu něco nezdálo. Potom jsme šli tam a zpět a ještě jednou tam a zpět. Nakonec jsem prcka postavila před stůl a držela ho v postoji. Bodie byl šikovný, stál a nechal se krmit sušeným kachním masem, a to až do okamžiku, kdy před něho pan Pavelek hodil pískací hračku. Tím mě celkem vyděsil, nějak jsem to nečekala, přestože jsem viděla, že to dělá u předchozích psů. Moje první reakce byla nadzvednout prcka na vodítku, protože Bodieho první reakce byla po hračce skočit. Naštěstí jsme to oba nějak ustáli, i když jsem po panu rozhodčím asi celkem ošlivě loupla okem. Bodie se ale krásně našponoval, celé těžiště se mu posunulo dopředu, ušiska našpicoval, zadní nohy trochu natáhnul dozadu. Jenže pak nás pan rozhodčí poslal ještě jednou dokola, což se ukázalo trochu jako problém, protože Bodie hleděl po hračce a nikam chodit nechtěl. Ale nakonec se zase nasoustředil na mě.

Posudek: Elegantní, více než 2-letý pes, čtvercového tělesného rámce, pěkná hlava, elegantně nasazený krk, hřbetní linie za pohybu lehce pronesená, ocas nasazen kolmo. Dobrá kvalita i barva srsti. Ocenění: výborný 1, CAC, res. CACIB

Hned potom k nám do kruhu pozvali pejska z mezitřídy a rozhodovalo se o CACIBu. Mezitříďák nejdřív Bodieho chtěl zakousnout, ale pak jsem mu dala větší rozestup a obešli jsme párkrát kolečko. Pan rozhodčí pak prohlásil, že Bobeš má mírně pronesená záda a tudíž titul dostane pes z mezitřídy. Pogratulovala jsem paní, počkala si na složku a šli jsme se částečně sbalit. Prcek dostal za odměnu pískací minikačenku, ale vůbec ji nechtěl - chtěl jít za fenečkama. Když jsem se podívala do složky, jestli tam mám posudek a tak, teprve jsem si všimla, že my jsme dostali i titul res. CACIB! Sice to k ničemu nejni, ale do papírů se to případným štěňatům zapíše. Bodie se tentokrát ukázal jako velmi prozíravý: nějaký ten titul si vyběhal, ale zároveň jsme tam nemuseli zůstávat až do závěrečných soutěží :-)

Nacpali jsme do prckovy boudy většinu věcí a s taškou vyrazili obejít stánky. Chtěla jsem pro Bodieho dvě věci: takovýto balónek a vodítko s gumou. Místo toho jsem koupila lanový balónek (moc se Bodiemu líbil už od začátku), splétaný kroužek a balení tyčinek z buvolí kůže. Vydyndala jsem od různých prodejců asi tak tři kila granulí, včetně jedněch za studena lisovaných. Doma jsme byli o půl jedenácté. Až potom jsem si uvědomila, že tam zřejmě bylo stánků víc než jen těch pár na veřejném prostranství... No smůla :-) Ale dostali jsme dvě medajle, jednu za CAC a druhou za res. CACIB!