Klubová výstava KCHK Horka nad Moravou 26. června 2010
První oficiální výstava, které jsme se s Bodiem zúčastnili, byla přímo celostátní klubovka. Předcházelo jí intenzivní (ale zjevně ne dostatečné) trimování a několik dní nepojízdné auto. Jeli jsme z Vítové brzo ráno. Jako doprovod s námi jel i Muffy. V Horce jsme byli v přijatelném čase. Poslední úsek k Lovecké chatě stál za to - něco na způsob tankodromu: polní cesta pokrytá krátery. Nejvyšší povolenou rychlost 20 km/h nebylo radno překračovat. Hned po zaparkování auta jsme potkali paní chovatelku, kterou Bodie vítal takovým způsobem, že se až počůral. U přejímky jsme potkali Danušku Šubovou, která byla jednou z organizátorek. Ukázalo se, že zatímco já jsem byla na LVT Babí Hora v jejím družstvě v roce 2003, paní chovatelka byla v jejím družstvě tamtéž v roce 2009. Jak je ten svět malý... Pavlík přinesl krámy (stůl, židlu) a usadili jsme se do stínu hned za stan rozhodčí u našeho kruhu. Okamžitě se na nás vrhlo hejno komárů... Ano, do Horky vždy s repelentem! Než začalo posuzování, útoky komárů pojevily, ale jen proto, že nastoupilo palčivé slunce. A to celý týden předtím pršelo... To jen tak pro navození atmosféry.
Ukázalo se, že malí černostříbrňáčci přijdou v našem kruhu na řadu až jako předposlední, takže jsme před sebou měli poměrně klidné dopoledne. Hafuši leželi hezky na zemi a byli celkem hodní. Potom se u nás zastavila paní chovatelka i s majitelem Bodieho polovičního brášky Arese a ukázala nám, jak má to trimování vypadat :-) No jo, Muffyho stačilo před výstavou přejet dvakrát pilkou a hotovo, jenže Muffy je starý typ, takže nemá podsadu. Bodie má v podstatě jen podsadu. V našem kruhu posuzovala paní rozhodčí Slačková (ze Slovenska). Každého pejska přeměřila. Bodieho jsem chystala asi třikrát, ale ne, že by to na něm bylo poznat... A potom jsme šli do kruhu.
Bodie se předvedl v pohybu celkem hezky, akorát že v některých místech až moc čuchal po zemi. Ale u štěnda se to dá tolerovat. Potom jsem Bodieho postavila na stůl. Paní rozhodčí přistoupila, otevřela mu tlamku a povídá: „Jáj, ty máš ešte mliečné zúbky?“ Jeho osm špičáků (nové už narostly a staré ještě nevypadly...) nekomentovala. Potom ho měřila - 35 cm. Myslím si, že měla divnou měrku, protože Bodie je menší než Muffy (který má 35 cm potvrzených ze všech možných zdrojů - svod, výstavy, agility) a navíc Aresovi naměřila 38 cm, což teda rozhodně nemá... Vytkla nám, že není upravený, jinak vlastně celkem nic.
Posudek: Kvadr. psík na H hranici výšky, chrup přiměř. věku, dobré úhl. konč., přerostl. srst, hodně tm. barva Známka: velmi nadějný 1
Původně jsme měli na posudkovém listu zapsané jenom VN, když jsem chtěla zápis do PP, paní se ptala, jestli nebyl VN1, a potom poslala někoho, aby se zeptal paní rozhodčí. Ta pravila, že říkala, že VN1. Takže jsme dostali i medajli :-)
Po nás šel na řadu Ares v mezitřídě, který kvůli těm naměřeným 38 cm dostal D4, a potom ještě paní chovatelka s Anie ve třídě pracovní. Ta měla za soupeřku nějakou Jch., která měla složenou zkoušku jen proto, aby se mohla vystavovat v pracovce, jak řekla její majitelka, ale obě feny byly moc pěkné, takže Anie dostala V2 i s tituly (res. CAC, res. ČKŠ). Paní chovatelka byla nadšena a vypadá to, že se s Anie pokusí o získání titulu klubového šampióna.
Na místě byla možnost vyzkoušet si agility a obrany, měla jsem v plánu zúčastnit se obou, ale nakonec jsme se dostali jen na to agi, a to tak, že jsem se zeptala Danušky, jestli si můžeme zkusit tunel a houpajdu. Bodie tunely zvládnul bez mrknutí, na houpačku jsme mu pomohla. Na obrany jsem se nestihla přihlásit, takže to nám uteklo.
Ještě jsme čekali na závěrečné soutěže, abychom se ukázali v boji o nejlepší štěně. Napočítala jsem v katalogu 7 štěňat, nakonec jsme nastoupili jen tři... Takže Bodie byl třetí nejhezčí štěně, hooray! :-)
Pak jsme se sbalili a jeli na skok do Lipníka a večer, když už byla teplota venku přijatelná, domů - do Brna. Přijeli jsme spálení a poštípaní, ale jinak úspěch...