Mezinárodní výstava psů České Budějovice, 10. října 2010
V sobotu kolem poledne jsme se všichni čtyři vydali na cestu do Českých Budějovic, kde jsem chtěla Bodieho vystavit na MVP - naposled ve třídě dorostu, možná i vůbec naposled... Po čtyřech hodinách cesty autem jsme konečně dorazili k penzionu, kde jsme měli rezervovaný pokoj, vyvenčili hafušáky a na chvilku se natáhli. Jakmile Muffy i Bodie usnuli, rozhodli jsme s Pavlíkem, že si pojedeme vyzkoušet cestu k výstavišti. Takže jsme je zase vzbudili, naložili do auta a po drobném bloudění kolem pivovaru Budvar jsme úspěšně našli Tesco, které stojí hned vedle výstaviště. S hafoškama jsme obhlédli hlavní vstup a potom jsme celé výstaviště dvakrát objeli v marné honbě za branou č. 3, kterou jsme podle vstupního listu měli do areálu vjíždět. Omlouvá nás snad jenom to, že už byla docela tma... Vrátili jsme se tedy na pokoj, hafoši dostali nažrat granule s pribiňákem, zapnuli jsme televizi a u Matrixu usnuli... V noci mě dvakrát vzbudil Muffy, kterému se nelíbilo, že se musí s Bodiem dělit o jednu deku v jedné búdě, navíc v místnosti, kterou nezná, po chvilce přemlouvání se teda vrátil zpátky do boudy a uložil se těsně u vchodu do ní, čímž ovšem zablokoval Boďáka, který se v mezičase usídlil v zadním rohu. Nakonec proběhly škatule hejbejte se, Bodie si lehnul na zem, Hušenka do boudy na deku a spali až do rána.
V neděli ráno jsem vstala v 6:15, vyšla vyvenčit hafáky, potom jsem ještě Bodiemu vyšampónovala nohy a fousy ve sprchovém koutě (snad to paní majitelka penzionu nezjistila) a následně také vyfénovala. Sbalili jsme si věci a vyrazili k výstavišti. Jak se ukázalo, ukazatele k bráně č. 3 byly přítomny už asi od půlky cesty, tentokrát už bylo světlo (asi 8 hodin), takže jsme jeli podle nich - a s davem aut, která měla na zadním skle nálepku psa :-) Z nějakého důvodu se u vjezdu muselo vystoupit z auta a zakoupit parkování u pokladny, která byla asi 10 kroků od brány. Hm, ta organizace. Parkování nikdo neorganizoval, takže jsme jeli a jeli a pak tam bylo místo, kde dvě auta stála v podivném úhlu vzhledem k sobě, tak jsme to naše zaparkovali ještě v dalším úhlu, vystoupili, vyložili psy a rozhlíželi se po pavilonu F4, kde se měly vydávat katalogy a složky. Kruhy byly rozdělené do mnoha různých pavilonů, parkovali jsme shodou okolností hned před R1, kde se vystavovali v jednom kruhu knírači a ve druhém boxeři. Jaká to náhoda! Před F4 jsem vyzvedla katalog a složku a vrátili jsme se ke kruhu. Rozložili jsme stůl a búdu a začali se připravovat.
Nevím, jestli jsem byla jenom nevyspaná, ale zdálo se mi, že knírači byli ještě upištěnější, než obvykle. Chudák Hušenka se po mně začal sápat prakticky okamžitě, když jsme vešli do pavilonu. Šla jsem Boďáka seznámit s kruhem, který byl silně podlouhlý, v podstatě se šlo dlooouho rovně, potom se zahnulo o 180 stupňů a pak se zase šlo dlooouho rovně. Postavila jsem Bodieho na stůl, pořádně ho učesala, a pak jsme čekali a čekali.
Posuzovat se začalo asi až o půl desáté, teda aspoň u kníračů - boxeři už byli napůl hotoví, když se uráčila objevit naše paní rozhodčí Zuzana Jandová. Nejdřív se do kruhu dostal německý pán v obleku s bílým kníračem - šampionem. To předvedení bylo úžasné, až jsem se zastyděla :-) Z nějakého důvodu dostal jen V1 bez titulů. Po něm přišla na řadu česká paní, která proti němu vystavovala naprosto příšerně, navíc měla bílou fenu na černém chrtím výstavním vodítku a fena jí v kruhu udělala bobek... Pokud se nemýlím, byla to ta samá paní, jejíž feny v Brně byly na volno a všechny tři nebo čtyři od ní odběhly a v pavilonu se vyvenčily. Nu což.
My jsme nastupovali do kruhu s konkurentem Rovelis Shaker-Lukum, který je o necelý měsíc mladší než Bodie. Vydedukovala jsem, že je pejsek ruského původu, stejně jako jeho majitelka. Ten měsíc, o který je Bodie starší, byl vidět na celkové stavbě těla a na vousech. Nejdřív jsem Bodieho postavila na stůl (organizátoři, proč vám nedochází, že stavět psa na holý kluzký umakartový stůl není vhodné???). Do prohlížení zubů se pustila paní (asi) čekatelka, která byla i posledně v Brně. Všimla si chybějící P1 PD, ale zadní zuby prý má všechny. Pak se přišla podívat i rozhodčí a Bodieho změřila. Potom jsem Boďáka sundala a na řadu přišel konkurent. A následovalo chození v kruhu, které bylo jako obvykle děsivé :-) Potom jsme psa postavili do postoje, pak jsme šli tam a zpět (asi pět kroků...) a pak jsme je zase postavili. Stáli jsem hodně dlouho, Boďák se točil jako čamrda, takže chvliku stál s hlavou tam a pak zase s hlavou jinam. Pamlsky nechtěl, tak jsem mu žádné nedávala. Nakonec nám paní rozhodčí dala složky a tím to skončilo. Nic neřekla, ruku nám nepodala...
Až když jsem se vrátila k našemu tábořišti, přečetla jsem si toto:
Posudek: pes na hor. hranici v. - naměřeno 36 cm; v chrupu chybí P1 vpravo dole; skus nůžkový; výbor. hlava, oko i ucho; rovný hřbet; ocas překlopený a výraz. zatočený; zaúhl, končetin výborné; prostorná chůze; srst dosud ve vývinu Ocenění: nadějný 1
Vzhledem k tomu, že se stejně nekonala soutěž o nejlepšího dorostence, bylo mi jasné, že po posouzení jedeme domů, takže mě nijak moc nemrzelo, že jsme „jen“ nadějní. Ovšem musím říct, že penalizovat štěně v dorostu za chybějící (=dosud nenarostlé) zuby mi přijde trochu nefér, i když na druhé straně to u staršího dorostence jako Bodie chápu.
Sbalili jsme věci, uklidili je do auta a vyrazili na obhlídku stánků. Když jsme je dvakrát obešli, Pavlík si koupil kafe, snědli jsme smažený sýr v bulce a vydyndali spoustu vzorků granulí, vzali jsme to ještě jednou popořadě a u každého stánku se ptali na:
1. náhradní sáčky do zásobníku na sáčky,
2. náhubek na malého knírače,
3. nepromokavou plachtu do auta na zadní sedadla.
Po dlouhém vyptávání jsme nakonec všechno vyčmuchali, vykoupili všechny sáčky a poslední náhubek a plachtu, nechala jsem výsledek zapsat Bodiemu do PP, a vydali jsme se domů.