Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Oblastní klubová výstava kníračů Úvalno 25. září 2010

25. 9. 2010

První věc, která mě napadne při pomyšlení na tuto výstavu, je to, že by pořadatelé měli vždycky (!) nějakým způsobem potvrzovat přijetí přihlášky. Nechápu, proč mi nemohl někdo poslat mail... Takže v sobotu ráno jsme vstávali v pět hodin s tím, že jsem vlastně nevěděla, jestli vůbec tu mou přihlášku dostali.

Takže v pět hodin se vstávalo, 6:05 už jsme byli na cestě, v 6:07 začalo pršet. Naštěstí jsme brněnskému dešti brzo ujeli. Po dálnici jsme dojeli do Olomouce a potom jsme vytáhli GPSku, ve které jsme měli nachystanou trasu... ale nikdo nevěděl, jakou. Nakonec nás to navedlo do centra, takže jsme museli zastavit, Pavlík zadal správný cíl, a jelo se dál. Cesta byla zajímavá, přes Šternberk a potom po horských serpentinách.

Do Úvalna jsme dojeli včas, jezdecký areál jsme hned našli (za hřbitovem doprava), parkovat taky bylo kde. Pořadatelé postavili kruh na jediné rovné travnaté ploše, ta strana, kde byl stůl rozhodčí, byla nepoužitelná, ze druhé strany byly lavičky, z protější zase stolky, a z té poslední byly hospodské lavičky se stolky a slunečníky. Tam jsme se usadili, rozložili stůl a búdu a zavrtali do země vývrtku. Prezence byla v kruhu, dostali jsme složku, číslo a katalog. Pak přišlo na řadu česání a upravování Boďáčka. Vedle nás se usídlil mladý pár s černostříbrnou fenečkou - na první pohled štěňátkem - Walküre ze Šternberské strže. Během celé výstavy jsme si s nima povídali a hlavně Bodie si s Walinkou hrozně dlouho hrál, okusovali se a váleli se a byla to hrozná sranda.

Před námi šli do kruhu malí bílí a černí knírači, pak jsme přišli na řadu my. Ve třídě dorostu jsme měli konkurenta, půlročního pejska El Dorado Daniela's Genus. Pejsek byl dobře udržovaný, ale ty dva měsíce, o které byl mladší, byly vidět. Nejdřív jsme se ukázali s Bodiem na stole. Paní rozhodčí Kotalová Bodiemu prohlédla oči, skus, a potom uviděla, že nemá P1 vpravo dole. Upozornila mě na to, ale řekla, že to ještě mít nemusí. Pak jsme se předvedli v pohybu (Bodie se pochopitelně otáčel za svým konkurentem, takže klus nepředvedl moc hezký) a v postoji. Paní rozhodčí se pak vyjádřila v tom smyslu, že se to posuzuje strašně těžko, protože věkový rozdíl byl hodně poznat, ale nakonec zadala velmi nadějnou 1 Bodiemu, protože ten druhý je prý hrozné štěně. (Mimochodem, zmínila se, že ten druhý pejsek je už plnochrupý...)

Posudek: 8měs. pes s typ. hlavou, správnou stavb. těla, spr. struktura i barva srsti Známka: velmi nadějný 1

Ještě v kruhu za mnou přišla paní Kucharčíková (ch. st. KSČ Iringa) a povídala mi, že Bodie má zbytečně moc chlupů, že se musí ubrat tuhle a tamhle... a že mi ho ostříhá. Když si odvystavovala svoje psy, skutečně za námi přišla s nůžkama a hřebenem, postavili jsme Bodieho na stůl a ona stříhala a stříhala... předhrudí, přední nohy, spodní linii hrudníku, zadní nohy, pak se vrátila ke krku, který vzala efilačníma nůžkama, spravila obočí... Bodie najednou vypadal upravený, o tři kila lehčí a taky konečně jako dorostenec :-) Dala si s ním práci, všechno mi vysvětlila, poradila, a po hodině stříhání a česání navíc řekla, že je to dobré... Kurnik, že v kantýně ani žádnou bonboniéru neměli! Snad se s ní potkáme a budeme jí moct dát aspoň nějakou takovou drobnost.

Čekali jsme na závěrečné soutěže a když došlo na soutěž o nejhezčí dorost, nastoupili jsme do kruhu s čstř. fenečkou, shodou okolností Bodieho sestřenicí Arny z Adamovských lesů (po Bodieho tetičce Jola z Agova dvora). Třetí dorostenec se nedostavil, takže jsme soupeřili mezi sebou. Paní rozhodčí opět prohlásila, že se to těžko rozhoduje, když fenečka je o měsíc a půl mladší, ale nakonec se jí zdálo, že Bodie má hezčí hlavu, takže ho postavila na první místo - Nejhezčí dorost OKV! Dostali jsme pohár a medajli, pytlík granulí a zapsali nám to do posudku, do diplomu a do PP. Ještě si nás vyfotili :-)

Domů jsme se vypravili před čtvrtou, dorazili jsme po šesté znavení...